Jídlo je dnes předmětem velkého zájmu odborníků i široké veřejnosti, nejčastěji se skloňuje v souvislosti s dietami, televizními pořady o jídle a recepty na různé lahůdky.

Jídlo je pro nás zdrojem energie pro život, ale také zdrojem úzkosti z nadváhy, výrazem sebeprojevení a světonázoru v rámci životního stylu. Od malička jsme jídlem (zejména sladkostmi) odměňováni za chování, které se rodičům líbí, stejně tak trestáni za nepřijatelné chování. Dobré jídlo je tedy i projevem lásky či zloby.

Jídlo z neuropsychologického hlediska přímo ovlivňuje i naše nálady a emoce – hlad způsobuje podrážděnost, pocity nedostatku, někdy i úzkost. Nasycení dobrým jídlem pak naopak uklidnění, pocit, že svět je v pořádku. Jídlo zvedne glykemii, nasytí chuť i oči, společné jedení prohlubuje pocit porozumění, stejného naladění zúčastněných u stolu.

Psychologové a psychoterapeuti často mluví o důležitosti společného jídla v rodině jako tmelícího rituálu. Psychologové v byznysu zase vědí, že důležité pracovní schůzky se často dějí při konzumaci dobrého jídla a není to rozhodně náhoda.

Společné jedení rozhodně není prostorem pro řešení konfliktních situací, nedorozumění, náročných starostí. Stres výrazně snižuje schopnost jídlo si vychutnat, dobře ho trávit, mít z něj a společného posezení pozitivní pocity.