Společné jídlo sbližuje
Jídlo je dnes předmětem velkého zájmu odborníků i široké veřejnosti, nejčastěji se skloňuje v souvislosti s dietami, televizními pořady o jídle a recepty na různé lahůdky.
Jídlo je pro nás zdrojem energie pro život, ale také zdrojem úzkosti z nadváhy, výrazem sebeprojevení a světonázoru v rámci životního stylu. Od malička jsme jídlem (zejména sladkostmi) odměňováni za chování, které se rodičům líbí, stejně tak trestáni za nepřijatelné chování. Dobré jídlo je tedy i projevem lásky či zloby.
Jídlo z neuropsychologického hlediska přímo ovlivňuje i naše nálady a emoce – hlad způsobuje podrážděnost, pocity nedostatku, někdy i úzkost. Nasycení dobrým jídlem pak naopak uklidnění, pocit, že svět je v pořádku. Jídlo zvedne glykemii, nasytí chuť i oči, společné jedení prohlubuje pocit porozumění, stejného naladění zúčastněných u stolu.
Psychologové a psychoterapeuti často mluví o důležitosti společného jídla v rodině jako tmelícího rituálu. Psychologové v byznysu zase vědí, že důležité pracovní schůzky se často dějí při konzumaci dobrého jídla a není to rozhodně náhoda.
Společné jedení rozhodně není prostorem pro řešení konfliktních situací, nedorozumění, náročných starostí. Stres výrazně snižuje schopnost jídlo si vychutnat, dobře ho trávit, mít z něj a společného posezení pozitivní pocity.
Nejnovější článek
O snech a snění (podcast)
Zajímají vás sny? Vrtá vám někdy hlavou, proč se vám zrovna tohle zdálo? Poslechněte si epizodu o snech – povídání s psychoterapeutem Janem Kulhánkem – v podcastu MUDrování Poslechnout podcast
Další články
Psychologové a psychoterapeuti občas pomáhají lidem překonat problém s cestováním ve veřejných dopravních prostředcích. Není to až tak ojedinělý případ, kdy přichází někdo do psychoterapie s touto starostí. Jde o panický strach, doprovázený někdy pocity na omdlení, žaludeční nevolností, nutkáním…
Často se dnes mluví o tom, jaký je nejlepší přístup k výchově dětí. Někteří psychologové doporučují striktně trvat na pravidlech, která stanoví rodiče, důležitá je důslednost a držení hranic, ve kterých se dítě má pohybovat. Jiní psychologové naopak doporučují nechat…
Jedna z mnoha definic popisuje rodinnou terapii jako přístup zaměřený na změnu symptomatického chování a na vztahové problémy v rodinných a sociálních systémech v souvislosti s psychickou poruchou nebo somatickým onemocněním jednotlivce nebo více členů rodiny. Předpokládáme, že na vzniku a průběhu nemoci se…