Selfie je označení pro fotografování sebe sama, dnes většinou pomocí chytrého telefonu či digitálního fotoaparátu. Jde o velký fenomén posledních let, který vzbuzuje nadšení, ale také pochybnosti a negativní komentář. Má k fenoménu Selfie co říci psychologie?

Vzpomínám si na polovinu devadesátých let dvacátého století, kdy se začaly v naší zemi rozšiřovat mobilní telefony. Většina lidí takový přístroj ještě neměla, ale mnozí už měli názor na ty, kteří s ním telefonovali na ulici či v restauraci. Takové postoje nebyly moc lichotivé, lidé s mobilem byli v očích těch druhých ti, kdo se předvádějí, kdo si „dlouhou anténou“ kompenzují své pocity méněcennosti atd.

Psychologie samozřejmě dlouhodobě popisuje takzvané kompenzační mechanizmy, které nám lidem běžně umožňují zbavit se pocitů nejistoty a úzkosti z nějakého našeho nedostatku tím, že jej „přebijeme“ něčím jiným. A zřejmě u části prvních vlastníků mobilních telefonů šlo o kompenzaci nejistoty, o frajeřinu či předvádění se, vzhledem k vysokým nákladům na provoz šlo o málo dostupnou službu. Ale také jsme na mobily v ruce prostě nebyli zvyklí.

Focení sebe sama není ničím novým, samospoušť měly v běžné výbavě fotoaparáty už před desítkami let, už první přístroje disponovaly mechanismem pro časové zpoždění při focení. Jen to všechno bylo mnohem pracnější, celý proces neměl fotograf moc pod kontrolou (neviděl fotící scénu v okamžiku zmáčknutí spouště).

Dnes díky digitální fotografii a předním kamerám u mobilních telefonů je celá akce velmi jednoduchá, navíc díky sociálním sítím je velmi snadné poslat výslednou fotku do světa. Toto jsou technické okolnosti, které s psychologií jen málo souvisejí.

Psycholog se ovšem může vyjádřit k tomu, proč někteří lidé mají velkou potřebu často fotit v nejrůznějších situacích sami sebe a sdílet tyto fotky na sociálních sítích. A protože v psychologii není nic jednoznačného, dovolím si zde uvést několik motivů, které mohou v různé kombinaci hrát roli.

• Dotyčný člověk cítí při sdílení Selfie větší blízkost s ostatními na síti. Je to samozřejmě iluze, ale to nevadí, rozhodující je přece ten pocit, kvůli kterému to celé dělá.
• Někomu takové fotky památek, přírody, sportovní aktivity připadají osobnější, jde o unikátní obrázek.
• Na Selfie můžeme přidat výraz, který vyjadřuje naši náladu, naše emoce. Obrázek má tak další rozměr, výsledek může být zábavnější.
• Někdo se prostě rád předvádí, stejně jako v běžném životě, kde je ho hodně vidět a slyšet, zabírá většinu místa také na fotografiích.
• Někteří lidé také touží po ocenění, jsou v tomto směru stále hladoví. A sdílením Selfie, kde jim to sluší nebo jsou něčím výrazní, si o takové pochvaly přímo říkají.
• Někdo chce být prostě trendy – focení sebe sama je dnes moderní, nemůže tedy zůstat pozadu.

Kritiky části veřejnosti na Selfie mi připomínají svým zobecňováním a jednostranností kritiky na průkopníky mobilních telefonů před dvaceti lety. Rychle se vůči něčemu vymezit je velmi jednoduché, ale nepomůže nám to fenoménu lépe porozumět. I v tomto případě se často užívají chybně pojmy z psychopatologie, např. že jde o projevy narcismu.

Narcismus popisuje kvalitu našeho vztahu k sobě sama, u většiny Selfie–nadšenců o patologický narcismus nejde. Fotíme sami sebe proto, že prostě snadno můžeme, a tyto fotky sdílíme, protože často dostaneme pozitivní reakci. Je to móda, která pravděpodobně nebude mít jen krátké trvání.