Skupinová psychoterapie podle přístupu Dasein

kouč poradce bartošováAutorka textu Miroslava Bartošová
pracuje v našem centru jako
psychoterapeut a kouč
a Jitka Hanko

Informace o nově otevřené psychoterapeutické skupině najdete zde

Úvod

Co vlastně skupinová terapie nabízí? V čem je specifická? A proč si vybrat právě tuto formu péče o psychiku, o duši, o sebe? Odpovědi na tyto otázky nabízí náš text, jenž o skupinové psychoterapii pojednává.

Skupinová psychoterapie je jedna z forem terapie, které současná psychologie nabízí. Základním předpokladem jakékoliv psychoterapie, tedy i psychoterapie skupinové je, že člověk se rozhodne zcela svobodně. Znamená to že je připraven a ochoten na sobě pracovat, že zkrátka chce.

Skupinová psychoterapie může být jedinou formou terapie, kterou zvolíme, nebo vytváří doplňující péči k terapii individuální. Na rozdíl od individuální psychoterapie, jsme ve skupině – ve společenství jiných lidských bytostí, jež mají podobný cíl ve smyslu naplnění vlastního života a směřování ke štěstí. Lidé ve skupině si poskytují cenné zpětné vazby a různorodé úhly pohledů, což se děje v rozhovorech.

Jak probíhá psychoterapeutická skupina

Ve skupinové terapii se pravidelně setkávají lidé – osobnosti, (zpravidla 5-10), kteří na sebe působí ve vzájemné interakci. Terapeutická skupina vytváří prostor, ve kterém jde o vzájemnost, vztahy, buduje se důvěrné prostředí pro sdílení životních situací, emocí, prožívání, způsobů chování. Jakou podobu bude mít společný prostor závisí na tom, jací jsou sami lidé, kteří tento prostor utvářejí. Každá psychoterapeutická skupina je jedinečná a její dynamika vypovídá v podstatě přímo o lidech samých.

V upřímném a bezpečném prostředí, které je základem pro skupinovou psychoterapii, dospíváme k vzájemnému pochopení a porozumění. Toto porozumění je pak základem pro skupinovou podporu. Je to forma podpory, jež respektuje a chrání lidskou svobodu a jedinečnost. Tato podpora však zároveň nabízí možnost měnit zažité a často v podvědomí uložené vnitřní vzorce, které jsou pro osobnost nezdravé, či destruktivní.

Skupinová psychoterapie vychází z přirozené potřeby člověka po vztahu (k sobě samotnému i k ostatním lidem) a z touhy po společenství. K léčebným účelům se využívá ve skupinové psychoterapii často toho, co se mezi členy skupiny děje v daném okamžiku, tedy „tady a teď“. To umožňuje zvědomění a porozumění způsobu, jak se vztahuji ke světu, k lidem, k sobě.

Podstatou skupinové psychoterapie je spolubytí podpořené přítomností zpravidla dvou psychoterapeutů, kteří dění ve skupině zaštiťují, v některých případech (zejména ze začátku) vedou, či usměrňují.

Oproti individuální terapii nabízí skupinová terapie pohled na určitý životní problém, na určité téma z vícero stran, od vícero lidí. Ve skupinové terapii není člověk sám s psychoterapeutem, může a nemusí mluvit o svých tématech. Je možné i posečkat a připravit se, zatímco vnímáme témata ostatních členů skupiny, která s námi velmi často nějakým způsobem rezonují. Míváme pak potřebu vyjádřit se k nim.

Význam skupinové psychoterapie

Skupinová terapie léčí. Vše, co ve skupině probíhá je důležité. Vše je reflektováno. Členové skupiny vyjadřují své postoje, pocity. Pomocí skupiny dochází k překonávání problémů, k vhledům do složitých životních situací. Cílem je pak zejména pochopení sebe sama, srozumění, přijetí a vyrovnanost se sebou. Na tomto základě pak můžeme rozvíjet vlastní potenciál, ať už na profesní nebo osobní rovině a dosáhnout tak sebeuspokojení, radosti ze života.

Úskalí skupinové psychoterapie

Zmíněné kladné stránky skupinové psychoterapie mohou na druhé straně vyvolávat také obavy (např. jací budou ostatní členové skupiny, nebudeme mít rozdílné osobní cíle, sedneme si jako lidé?) a očekávání, která nemusí psychoterapeutická skupina naplňovat okamžitě.

Tyto obavy jsou naprosto v pořádku. Stejně jako si vytváříme vazby s jinými lidmi v reálném životě nějakou dobu, potřebuje i skupinová terapie delší časový rámec. Mnohdy až v průběhu času se ukazují souvislosti mezi našimi osobními reakcemi na jiné členy skupiny s naším vlastním způsobem prožívání a žití.

Skupinová psychoterapie má svou dynamiku a fáze. Lidé zde zažívají jak blízkost a sdílení, tak konflikty. Konflikt je přirozenou součástí psychoterapeutického procesu. I během konfliktu se toho lidé v psychoterapeutické skupině mnoho naučí. Tyto zkušenosti pak zpravidla přenáší do svého života, a dokáží řešit konfliktní situace konstruktivněji a s respektem k sobě i ke svému okolí.

Délka skupinové psychoterapie

Psychoterapeutické skupiny mají různou délku trvání. Záleží na potřebách jejích členů a zaměření skupiny. Za minimální délku trvání se považuje jeden rok.

Pravidla skupinové psychoterapie

  1. Mlčenlivost

Příběhy jednotlivých členů, životní situace, pocity – cokoliv, co lidé ve skupině o sobě sdělí, jsou určeny pouze pro její členy a terapeuty. Mají důvěrný, intimní obsah. Člen skupiny je upřímně řekne tehdy, jestliže se cítí ve skupině bezpečně. Pro zajištění upřímnosti a bezpečného prostředí, proto nemají tyto informace být předmětem jakýchkoliv rozhovorů mimo terapeutickou skupinu.

  1. Upřímnost

Vychází z výše zmíněného. Pro zdárný vývoj skupinové terapie je upřímnost předpokladem. Upřímný a poctivý přístup ke skupinové práci, k lidem ve skupině a k sobě samému je cennou investicí, neboť od psychoterapie dostaneme vždy tolik, kolik do ní sami vložíme.

  1. Právo říci „stop“

Mluvit o svých problémech, tématech vyžaduje určitou vnitřní připravenost, odhodlání, zkrátka tzv. „pravý čas“. Pakliže některý člen zatím o určitém tématu mluvit nechce/nemůže, není ten pravý čas, má právo říct „stop“. Ve skupinové psychoterapii je zcela respektováno, pokud lidé chtějí rozhovor v určitém bodě zastavit. Úlohou psychoterapeutů je sledovat zmíněnou vnitřní připravenost členů. Nikdo nemůže být do ničeho nucen.

  1. Nenavazování intimních vztahů

Jestliže chci pracovat na sobě, je dobré být především sám se sebou v prostředí, které mi nabízí podporu bez hlubokých citových vazeb, ze kterých mohou plynout určité vztahové závazky, či nároky. Nedoporučuje se proto navazovat intimní a sexuální vztahy s ostatními členy skupiny.