Psaní deníku má v psychoterapii, zejména té české, dlouholetou tradici. Některé psychoterapeutické směry a školy učí své studenty s deníkem systematicky pracovat.
Pacient se s deníkem setká zejména na psychiatrickém oddělení, ve stacionáři či v komunitním zařízení, ovšem leckterý psycholog nabízí práci s deníkem i v ambulantním psychologickém poradenství.
Cílem je pomoci klientovi ventilovat přetlak a učit se lépe pracovat se svými emocemi, dělat si v sobě pravidelnou inventuru a zintenzivnit tak terapeutickou práci. Deník může být také kreativním nástrojem pro vlastní projev – kromě samotných sdělení někdy obsahuje básničky, obrázky, vlepené fotky…
Deník je u řady lidí v dospívání oblíbeným nástrojem, který slouží ke zmírnění pocitů zmatku, osamělosti, někdy i bezmoci. Jindy je deník přirozeným prostředkem ke zdokumentování bouřlivého období života.
Psycholog a psychoterapeut spíše s nabídkou psaní deníku uspěje tam, kde měl již dříve deník své místo v životě klienta. Někdy je ale čas na pokus, nový zážitek.
V USA nemá deník takovou tradici v psychologii a psychoterapii, populární je tam ovšem writing therapy – léčba psaním, což je něco podobného. Klient má za úkol denně popsat jednu až dvě stránky vlastním textem, terapeut ovšem text nečte, léčivé není sdělování zpráv někomu jinému, ale vypsání se.
Naproti tomu deník je také komunikační kanál mezi klientem a psychologem – psychoterapeutem.
