Pracuje psychoterapie efektivně se závislostí? Je nějaký rozdíl v použité psychoterapeutické metodě pro různé typy závislosti? Psychologové a psychoterapeuti mají s léčbou závislosti bohaté zkušenosti, v naší zemi existuje několik propracovaných systémů léčby zejména pro závislé na alkoholu a drogách. Podle našeho modelu léčby závislostí na alkoholu vznikala pracoviště v Evropě i ve Spojených státech a Kanadě, nestorem adiktologie (oboru, který se specializuje na léčbu závislosti) je doc. Jaroslav Skála, kterému by letos bylo 98 let.
Jaké existují typy závislostí
Psychoterapeut se ovšem setkává u svých klientů s mnoha jinými závislostmi. Pokusím se o jejich výčet, bude z něj hned jasné, o jak odlišná témata se jedná:
Závislost na alkoholu, drogách, lécích proti bolesti či úzkosti, závislost na cigaretách, jídle – zejména na sladkém, závislost na člověku (závislé vztahy), na sexu, na práci (workoholismus), na hracích automatech, počítačových hrách, na mobilním telefonu (nomofobie je strach ze ztráty mobilního signálu), na bolesti (různé formy sebepoškozování), závislost na pochvale a uznání od druhých (extrémní snaha se zavděčit), také závislost na nakupování či na endorfinu (u vrcholových sportovců).
Závislý může být podle psychologů každý z nás
Psychoterapeuti vědí, že proti závislosti není chráněný nikdo z nás, zejména pokud se jedná o závislost na chemických látkách (alkohol, nikotin, opiáty, psychostimulancia a další). Také můžeme v určitém životním období získat závislost „nechemickou“ – např. na vztahu s člověkem opačného pohlaví. I tady hraje jistě roli chemie, ovšem určitě se to nedá takto snadno pro pochopení zredukovat, spíše jsou důležité životní souvislosti, setkání osobností, které do sebe zapadají jako kostky z Lega, představy vytoužené životní změny… Další závislosti se rozvíjejí při neřešení problému, ale snahou o zmírnění jeho dopadu (léky proti úzkosti a bolesti). Jiné závislosti vznikají jako náhradní životní program, únik z reality, která nám nevyhovuje a kterou nedokážeme změnit. To všechno může potkat kohokoliv z nás.
Někteří lidé ovšem mají k závislému chování blíže, snadněji si vytvářejí návyky (zlozvyky), které pak nedokáží opustit i když jim škodí, častěji padají do závislých vztahů s druhými lidmi. Psychologové popisují „závislou osobnost“ – nezralý, dětský rys osobnosti dospělého člověka. Jde podle psychologů o dětské závislé chování a prožívání u dospělého.
Jak poznáme závislosti
Je několik věcí, kterých si u závislého člověka dříve či později všimneme: nervozita, podrážděnost, pokud nemá závislý svou „drogu“ k dispozici, postupné preferování „drogy“ před vším ostatním – změna hodnot, zájmů, časem i životního stylu, pocity bažení – nutkavé toužení po „droze“, při kterém se závislý pohybuje v jakémsi tunelu, nevidí téměř nic jiného než svou „drogu“ na jeho konci.
Léčba závislosti pomocí psychoterapie
Psychologové a psychoterapeuti využívají při léčbě řadu metod a přístupů. U fyzických závislostí je často důležité pěstovat u závislého pevnou vůli pomocí režimových aktivit, psychoterapie pracuje spíše podpůrně, pomáhá nemocným získat náhled na svůj stav a motivovat je ke spolupráci při léčbě, která je komplexní (podílí se na ní řada odborníků různého zaměření).
Psychoterapie rozkrývací pomáhá závislým porozumět, jakou úlohu závislost v jejich životě plní, proč ji vlastně potřebují a proč se jí nedokáží vzdát. Tento přístup se velmi dobře uplatňuje u všech typů závislostí, pokud je nemocný motivovaný ke spolupráci a není pod vlivem své drogy.
Nacvičování různých dovedností pomáhajících lépe zvládat stres, vyhýbat se rizikovým situacím, odmítat nabídku „drogy“ – to patří do nácvikové psychoterapie, která bývá velmi užitečná zejména jako součást komplexní péče.
Dlouhodobá psychoterapie zaměřená na změnu osobnosti je výborná u motivovaných klientů, kteří „drogu“ neužívají, ale nechtějí se k ní už vracet. Jde o náročnou práci, která se ovšem vyplatí.
