To, že dnes děti méně čtou, není nic nového. Vidí to rodiče i učitelé na základních a středních školách. Knihy vystřídaly časopisy, internetový obsah to také nezachrání, stále roste popularita sledování videa. Bude to mít nějaký vliv na vývoj dětské psychiky?

Čtení psaného textu je z hlediska vývoje lidského druhu obrovským skokem, zároveň velmi mladou dovedností. Nejde jen o to, že jsme schopni takto využít v mnohem větší míře zkušenosti a znalosti našich předků, ale také určitým způsobem cvičíme náš mozek.

Z hlediska psychologie je čtení textu docela složitý proces, který ovšem zvládne obstojně už osmileté dítě, některé nadané děti plynule čtou už v pěti letech. Učením se číst a samotným čtením cvičíme a rozvíjíme podle psychologů:

• Senzo-motorickou koordinaci – abychom udrželi oči na řádku, dokázali plynule pohybovat okem a hlavou a sledovat tak text, musíme zapojit a sladit zrakový vjem a řadu svalů v obličeji a oblasti krku.
• Pozornost a paměť – cvičíme a rozvíjíme schopnost zapamatovat si to, co si přečteme (učení), mít z toho celkový dojem, být zaujatý čteným textem (při čtení příběhu).
• Inteligenci – čtením si rozšiřujeme a procvičujeme slovní zásobu a zacházení s jazykem obecně, verbální inteligence je velmi důležitá pro schopnost navazovat vztahy s druhými, dobře se domluvit, cítit se sebejistý, umět druhé mluvením zaujmout, ventilovat své pocity.
• Představivost – na papíře (na obrazovce monitoru či elektronické čtečky) jsou informace, které si v hlavě dotváříme svou fantazií. Na rozdíl od naservírovaných obrazů ve filmu si představy vytváříme sami, čímž rozvíjíme svou schopnost kreativity, která je v životě velmi důležitá v práci nebo např. při výchově dětí.
• Pocity naplnění a inspirace – pokud čteme beletrii, máme na sdílení radostí a starostí našeho knižního hrdiny mnohem více času než při sledování filmové podoby románu či povídky. Pokud se s hrdinou ztotožníme (najdeme se v něm), může nás jeho příběh více inspirovat, protože se jím necháme prostě více pohltit (aktivně dotváříme vlastní fantazií postavy i prostředí, déle prožíváme emoce.

Čtení knih není podle psychologů jedinou aktivitou, při které cvičíme  koordinaci očí a svalů, paměť, pozornost, intelekt, kreativitu a představivost a získáváme pocit naplnění a blízkosti s jiným příběhem. Na druhou stranu je to velmi efektivní nástroj pro rozvoj velmi důležitých složek naší psychiky, navíc to může být zábavné a poučné. Výzkumy potvrzují, že děti, které odmala více čtou, dokáží lépe komunikovat a lépe využijí svůj potenciál pro studium.

Čtení knih využívá psycholog i k léčbě duševních poruch. Kromě zvyšování mozkové aktivity se zde využívá právě schopnost člověka inspirovat se jiným příběhem. Pomocí biblioterapie můžeme získat jiný pohled na naší životní situaci, tzv. náhled, a také inspiraci pro řešení problému.

Společné čtení pohádek a dětských knížek doporučují také dětští psychologové pro dobrou atmosféru v rodině, často jde o rituál, zlepšující usínání malých dětí. Velkou roli tu hraje hlas rodiče, později mají děti blíže k vlastnímu čtení, protože jsou pro ně v tomto rodiče vzorem.