TOPlist

Děti méně čtou, ovlivní to nějak jejich zdravý vývoj?

proč děti nečtouTo, že dnes děti méně čtou, není nic nového. Vidí to rodiče i učitelé na základních a středních školách. Knihy vystřídaly časopisy, internetový obsah to také nezachrání, stále roste popularita sledování videa. Bude to mít nějaký vliv na vývoj dětské psychiky?

Čtení psaného textu je z hlediska vývoje lidského druhu obrovským skokem, zároveň velmi mladou dovedností. Nejde jen o to, že jsme schopni takto využít v mnohem větší míře zkušenosti a znalosti našich předků, ale také určitým způsobem cvičíme náš mozek.

Z hlediska psychologie je čtení textu docela složitý proces, který ovšem zvládne obstojně už osmileté dítě, některé nadané děti plynule čtou už v pěti letech. Učením se číst a samotným čtením cvičíme a rozvíjíme podle psychologů:

  • Senzo-motorickou koordinaci – abychom udrželi oči na řádku, dokázali plynule pohybovat okem a hlavou a sledovat tak text, musíme zapojit a sladit zrakový vjem a řadu svalů v obličeji a oblasti krku.
  • Pozornost a paměť – cvičíme a rozvíjíme schopnost zapamatovat si to, co si přečteme (učení), mít z toho celkový dojem, být zaujatý čteným textem (při čtení příběhu).
  • Inteligenci – čtením si rozšiřujeme a procvičujeme slovní zásobu a zacházení s jazykem obecně, verbální inteligence je velmi důležitá pro schopnost navazovat vztahy s druhými, dobře se domluvit, cítit se sebejistý, umět druhé mluvením zaujmout, ventilovat své pocity.
  • Představivost – na papíře (na obrazovce monitoru či elektronické čtečky) jsou informace, které si v hlavě dotváříme svou fantazií. Na rozdíl od naservírovaných obrazů ve filmu si představy vytváříme sami, čímž rozvíjíme svou schopnost kreativity, která je v životě velmi důležitá v práci nebo např. při výchově dětí.
  • Pocity naplnění a inspirace – pokud čteme beletrii, máme na sdílení radostí a starostí našeho knižního hrdiny mnohem více času než při sledování filmové podoby románu či povídky. Pokud se s hrdinou ztotožníme (najdeme se v něm), může nás jeho příběh více inspirovat, protože se jím necháme prostě více pohltit (aktivně dotváříme vlastní fantazií postavy i prostředí, déle prožíváme emoce.

Čtení knih není podle psychologů jedinou aktivitou, při které cvičíme  koordinaci očí a svalů, paměť, pozornost, intelekt, kreativitu a představivost a získáváme pocit naplnění a blízkosti s jiným příběhem. Na druhou stranu je to velmi efektivní nástroj pro rozvoj velmi důležitých složek naší psychiky, navíc to může být zábavné a poučné. Výzkumy potvrzují, že děti, které odmala více čtou, dokáží lépe komunikovat a lépe využijí svůj potenciál pro studium.

Čtení knih využívá psycholog i k léčbě duševních poruch. Kromě zvyšování mozkové aktivity se zde využívá právě schopnost člověka inspirovat se jiným příběhem. Pomocí biblioterapie můžeme získat jiný pohled na naší životní situaci, tzv. náhled, a také inspiraci pro řešení problému.

Společné čtení pohádek a dětských knížek doporučují také dětští psychologové pro dobrou atmosféru v rodině, často jde o rituál, zlepšující usínání malých dětí. Velkou roli tu hraje hlas rodiče, později mají děti blíže k vlastnímu čtení, protože jsou pro ně v tomto rodiče vzorem.

Nejnovější článek

krize psycholog

Jak mohou studenti lépe zvládnout zkouškové období

Je zkouškové a s ním se pojí i spousta stresu a překonávání. Jak se sebou pracovat? Jak  zkouškové přežít a nezbláznit se? Aneta ve Studovně zpovídala psychologa a psychoterapeuta Jana Kulhánka. Podcast STUDOVNA na Českém rozhlasu Wave Podcast si můžete poslechnout zde

Další články

Psychologie popisuje vývoj člověka od narození už více než 100 let. Obecně nejznámější je přínos Sigmunda Freuda, který přišel počátkem 20. století s teorií psychoanalýzy – jací jsme dnes záleží na našich osobních zkušenostech od narození a nejvýznamnější úlohu zde hráli…

Rodiče i média se dětského psychologa dotazují, zda a případně co je třeba udělat pro to, aby dítě zvládlo plynule přechod z prázdninového režimu do školní lavice. K otázkám se přidávají další, jestli je dobré, aby se dítě během prázdnin…

Kde jsou hranice intimity? Existuje nějaká mez, kdy už není určité chování vnímáno jako normální odchylka, daná rodinnými zvyklostmi? Já (Jan Kulhánek – psycholog, psychoterapeut) takovou mez vnímám zřetelně ve dvou věcech: intimita jako společně prožívaná blízkost v psychické i…

Post Tagged with
Comments are closed.