TOPlist

Vzdělávání postižených dětí – separace nebo integrace?

Co myslíme pojmem integrace

děti rodičeIntegrace označuje proces začlenění dětí se specifickými potřebami v důsledku handicapu do běžného vzdělávacího procesu. Cílem je, aby mohly být takové děti společně se „zdravými dětmi“ součástí jednoho dětského kolektivu spolužáků, naučily se vzájemně respektovat a mohly mít přátelské vztahy.

Malé ohlédnutí

Za totality byl režimem prosazovaný (a také celkem důsledně realizovaný) postup, v němž stát ty, kteří se vymykali normě směrem nahoru, cpal do průměru a ty, co se vymykali normě směrem k handicapu, segregoval. Vznikala speciální zařízení pro děti se smyslovými vadami a s podprůměrným intelektem a zde se děti vzdělávaly a často i vyrůstaly. Protože takových škol nebylo mnoho, byli jejich žáci umísťováni do internátu a to často od 6 let, domů dojížděli jednou týdně, ale také jednou za měsíc na víkend.

Nechci teď jednoduše hodnotit, zda segregace byla správným postupem, zpětně se zdá, že byla přinejmenším nadužívaná. Neexistovaly totiž v podstatě žádné integrační postupy, jak takové děti se specifickými potřebami a nároky začlenit do normálního školního prostředí. A ani nebyla tato idea podporovaná.

Pak přišla devadesátá léta a s nimi velký integrační boom. Některé školy se zrušily (např. Základní škola pro děti se zbytky zraku v Praze), jiné se přestaly specializovat na jeden okruh problémů a staly se sběrnou (nebo snad lépe a eufemisticky přístavem) pro děti, které v běžných školách selhávaly. Většina běžných základních a středních škol nebyla na začlenění dětí s handicapem či jiné národnosti odborně, personálně ani technicky připravena. Chyběly třídy s malým počtem dětí, ve kterých má učitel šanci pracovat s individuálním přístupem. Chyběli speciální pedagogové se zkušenostmi a asistenti, pomáhající učitelům i žákům při výuce.

Také často neprobíhala dostatečná práce s žáky a jejich rodiči, na odlišnost ve své blízkosti nebyli zvyklí, vyvolávala v nich nejistotu, úzkost, agresi, odpor.

Současný stav

Dnes jsme urazili velký kus cesty v integraci dětí s mnoha typy postižení. Pro zrakově či sluchově handicapované existují pomůcky a vzhledem k jejich intelektu a sociálním schopnostem, kterými se nevymykají běžnému dětskému kolektivu, bývá jejich integrace velmi dobrá. Žáci jsou už poměrně zvyklí na vozíčkáře a s pomocí asistentů zvládnou soužití i s dětmi s Aspergerovým syndromem (poruchou autistického spektra). Hodně dětských kolektivů ví, že jejich spolužáci se kvůli psychickým potížím léčí u psychologa či psychiatra a u většiny z nich s tím nemají problém, podobně jako s dětmi jiné národnosti, pokud je jejich výskyt v jedné třídě menšinový.

Určitě existuje celá řada dětí, pro které není integrace vhodná, pro ně stále existují speciální zařízení a je to dobře. Patří sem děti s nízkofunkčním autismem, kombinovanými vadami, mentální retardací. Jejich vzdělávání je odlišné, má rehabilitační cíle, je třeba skutečně individuálního přístupu a speciálně upraveného prostředí.

Na složení komunity vrstevníků záleží

Děti, vyrůstající mezi podobně postiženými, se mohou cítit bezpečně, mohou cítit porozumění, ale také mohou vnímat propastný rozdíl mezi „svým světem“ a světem „tam venku“. Je tu nebezpečí pěstování skleníkových květin, které se budou jednou bát svůj skleník opustit.

Děti bez postižení zase mohou tíhnout k předsudkům, že s postiženými dětmi se nedá kamarádit ani spolupracovat, že jsou jiné a nemají si navzájem co dát.

Integrace do běžného života

Některá postižení jasně předurčují dítě pro život v dospělosti, který bude jiný. Řada dětí s handicapem je ale schopna žít podobně jako my všichni, leckdy i lépe – pokud mají dobrý základ v pečující rodině a vstřícném přístupu na základní škole, což jim pomáhá rozvíjet intelektové a sociální schopnosti a harmonizovat jejich psychický vývoj, mohou se vyučit či dále studovat, mohou mít kvalifikované zaměstnání, partnerský vztah, děti… Státu tak vrátí vynaložené investice do speciálních podmínek ve škole, svým životem přispívají k větší toleranci k odlišnosti ve společnosti, mají podobnou šanci na sebevědomí a šťastný život jako ostatní.

Na integraci by měla mít společnost zájem, nemělo by jít určitě o debatu politickou, ale spíše odbornou a multidisciplinární. Psychologové, lékaři a pedagogové umějí celkem dobře odhadnout potenciál pro vývoj dítěte s handicapem, zralost či kulturnost společnosti má ale zásadní vliv na to, jak se o své handicapované děti postará, zda je přijme mezi sebe, nebo je bude schovávat mimo dohled.

Inkluzivní vzdělávání

Jde o moderní přístup ve výuce, který umožňuje společné vzdělávání dětí s různými specifickými potřebami, tedy dětí „zdravých“, handicapovaných, odlišného etnika, s nějakou spec. poruchou… Je to trend, který k nám přichází pozvolna, protože klade velké nároky na prostředí školy, vzdělání, připravenost kantorů a pomůcky.

Nejnovější článek

nutriční terapie

Skupinová nebo individuální psychoterapie – kterou zvolit?

Tato otázka nemá univerzální jednoduchou a jednoznačnou odpověď. Nutno říci, že skupinová a individuální psychoterapie jsou rovnocennými metodami a obě mají svou účinnost. Nicméně, pokud přemýšlíte o terapeutické podpoře, v tomto článku přináším možnost zorientovat se v tom, která kritéria vzít v potaz při rozhodování zda se vydat cestou skupinové, či naopak psychoterapie individuální. Někdo hned na první dobrou ví, jaké má preference, že ho to zkrátka táhne ke skupině, nebo naopak spíše do více intimního a užšího prostoru „být…

Další články

Podle klinického psychologa není prokrastinace jen módní záležitost. Změnilo se totiž naše životní tempo a okolí na vás klade stále větší nároky. Proč někdo odkládá své povinnosti do takové míry, až přijde o zaměstnání nebo je vyhozen ze školy? Jak…

Nutriční terapeutka Šárka Jakešová Více o ní včetně kontaktu najdete zde Na sociálních sítích se to poslední dobou jenom hemží obrázky žen, které jsou pyšné na svoje strie, celulitidu a vůbec na celé to svoje nedokonale dokonalé tělo. Proč ale…

O pozitivním vlivu hudby, zejména té klasické, se mezi vědci, učiteli i rodiči hovoří již od 50. let minulého století. Změnil se za tu dobu pohled na její roli v procesu učení? A jak ji můžete využít třeba při vysvětlování…

Post Tagged with
Comments are closed.