Přepište učebnice vývojové psychologie

Psychologie popisuje vývoj člověka od narození už více než 100 let. Obecně nejznámější je přínos Sigmunda Freuda, který přišel počátkem 20. století s teorií psychoanalýzy – jací jsme dnes záleží na našich osobních zkušenostech od narození a nejvýznamnější úlohu zde hráli rodiče, zejména pak matka. Freud sám svou teorii několikrát přepracoval a jeho následovníci se zaměřili právě na co nejpodrobnější popis působení vztahu matka – dítě na vývoj dětské psychiky.

Vývojová psychologie určitě nezkoumá psychický vývoj pouze pohledem psychoanalýzy, existuje řada jiných teorií, založených více na experimentech a pozorování. Zájem ale zůstává u vztahu matka – dítě a to zejména pokud se věnujeme období od narození do pěti let života.

V naší kultuře se opravdu o miminka a malé děti staraly primárně matky a měli s ním největší kontakt, to se ale v posledních deseti letech výrazně změnilo. Stále častěji se do přímé péče o miminka zapojují otcové a to nejen svátečně, ale celkem pravidelně. Otcové si s dětmi jen nehrají, ale oblékají je, krmí, přebalují, chodí s nimi na hřiště nebo např. k lékaři.

Vzniká tak odmala pevnější pouto mezi otcem a dítětem, které přímo ovlivňuje psychický vývoj a v pozdějším věku přispívá k vzájemnému hlubšímu vztahu.

Pokud se stává, že vztah mezi matkou a dítětem je z nějakého důvodu komplikovaný či narušený (např. důsledkem úplně odlišného temperamentu matky a dítěte, nemocí matky včetně duševní poruchy, složitým vztahem matky ke své mateřské roli), může pevnější pouto s otcem dítěti mnohé vynahradit.

Pak ale přestávají platit teorie (podpořené výzkumy),  popisující pouze ze zkušenosti s matkou utváření pocitu základního bezpečí dítěte, jistoty v blízkém vztahu, schopnost se adekvátně k věku osamostatňovat. Pokud dítě tráví třetinu svého času s tatínkem, má jejich vztah podstatný vliv na vývoj psychiky dítěte. Hodně pak záleží, jak podobný či odlišný přístup má k dítěti otec a matka, vlivy rodičů se nesčítají, ale mohou se doplňovat nebo v horším případě jít proti sobě.

Moderní psychologii chybí výzkum vlivu moderních otců, kteří se už od začátku své otcovské role podílejí přímo na péči a výchově, na psychiku jejich dětí.

Společnost je k pečujícím otcům velmi kladně nastavená, což pro novopečené tatínky působí povzbudivě. Zároveň je tu větší potřeba matek podělit se s partnerem o péči, řada žen nechce dnes během mateřské fungovat jen jako chůva a nebo se chce vracet dříve alespoň na částečný úvazek do zaměstnání.

Řada otců je v aktivní rodičovské roli spokojenější, své dítě mnohem lépe poznají už odmala, nejsou jen živitelé, více si užívají radostí a lépe rozumějí starostem souvisejícím s péčí o dítě. Matky jsou méně frustrované a mohou se i v prvních letech mateřství věnovat také sobě a svým potřebám.