Není mezi námi mnoho lidí, kteří hudbu vůbec nevnímají. Běžně posloucháme hudbu při práci, odpočinku, používáme ji pro navození určité nálady. Hudba je skvělá při pohybu – cvičení nebo přímo při tanci. Někteří z nás hrají na hudební nástroje pro radost sobě i druhým.

Hudba působí přímo na emoce a nálady. Z fyzikálního hlediska jde přitom o množství frekvencí vlnění vzduchu, které má ovšem matematické zákonitosti. Zřejmě i proto souvisí hudební sluch (schopnost slyšet správně výšky tónů a umět je napodobit) s matematickým nadáním, konkrétně s operacemi s čísly.

Psychologie hudby není jednoduchá, ale některé aspekty si můžeme ve stručnosti představit. Jde o to, jak z psychologického hlediska hudba působí na psychiku člověka. Pokud toto budeme vědět, můžeme pak cíleně hudbou ovlivňovat nepříjemné stavy a působit tak na naši psychiku léčivě, hudba se stává terapií.

Hudbou můžeme tedy nějakou příjemnou emoci či náladu podpořit, prohloubit, nebo se můžeme pokusit pomocí hudby přeladit, náladu změnit. K tomu slouží melodie a harmonie. Zejména melodie také přitahuje a udržuje naši pozornost, můžeme tak přestat myslet a odpočinout si od starostí, přeladíme tedy i své myšlenky.

Tempo skladby a rytmus zase přímo ovlivňuje naše psychické tempo, což má vliv nejen na náladu a emoce (rychlý, výrazný rytmus podporuje ventilaci agrese, cítíme sílu, energii, máme chuť se hýbat; pomalé tempo podporuje relaxovaný stav, sentiment, prohlubuje prožívání, zklidňuje tělesné pochody. Nepravidelné či měnící se tempo pak opět zaměstnává naší koncentraci a zapojuje více naše rozumové schopnosti.

Poslouchání hudby či aktivní hraní není zdaleka jen individuální záležitostí, ale častěji aktivitou společenskou, spojenou s komunikací a pohybem. Hudba opravdu sbližuje a pomáhá vyladit se na sebe navzájem.

Jako prostředek pro vzájemné vyladění používají hudbu už budoucí maminky, které hrají, zpívají či pouští muziku svým nenarozeným dětem v bříšku. Batolata na hudbu reagují většinou velmi pozitivně, důležitý je tu hlavně rytmus, později jednoduchá melodie. U předškolních dětí je už velmi užitečné aktivní muzicírování, zatím hlavně zpěv a hraní na rytmické nástroje, ale ke slovu přichází i flétna nebo např. xylofon. Flétna je také příkladem toho, jak může muzicírování léčit nejen duši, ale i tělo. Při hraní na flétnu se děti učí správně dýchat, což má pozitivní vliv na astma nebo správné držení těla.

Existují psychologické výzkumy, které se snažily prokázat, že aktivní hraní na hudební nástroj v raném věku zvyšuje u dětí IQ – míru rozumových schopností. Výsledky takové působení sice neprokázaly, ale nepřímý vliv hudby na rozumové schopnosti určitě existuje – zejména v oblasti tréninku pozornosti.

Na základní a střední škole se k působení hudby na nálady a k pohybovému projevu při hudbě přidává výrazně sociální aspekt poslouchání muziky a hraní na hudební nástroj. Hudba se podílí na zlepšování sociálních dovedností, překonávání strachu a zvyšování sebevědomí při aktivním hraní, pocitu sounáležitosti s kolektivem.

Při léčbě duševních poruch a podpoře seberozvoje s hudbou pracují profesionálové – muzikoterapeuti, kteří mají kromě lásky k hudbě a hudebního nadání také specializované vzdělání. Muzikoterapie patří spolu s arteterapií a dramaterapií ke kreativním přístupům k léčbě, které mají v naší zemi dlouholetou tradici.