Většina dospělých si myslí, že dětské vnímání světa se od toho jejich „dospělého“ pohledu hodně liší. Děti v předškolním věku mají dominantní magické myšlení a i v dnešním světě je ten jejich plný kouzel a skřítků, děti do puberty vnímají své rodiče jako velmi mocné a dokonalé, svět je srozumitelný, protože hrdinové jsou dobří a draci zlí.

Puberta a věk dospívání se podle psychologů i většiny rodičů vyznačuje intenzivním hledáním si svého místa mezi ostatními, což se projevuje srovnáváním se s autoritami a vymezováním se vůči nim – rodiče a učitelé mají najednou nedostatky a chyby, které dříve nebyly nějak vidět. Také se dospívající navzájem hodně srovnávají a k vzájemnému hodnocení používají docela přísná a zároveň jednoduchá kritéria. A nakonec při potvrzování sebe sama potřebují mít na věci kolem sebe svůj názor – svět nějak uchopit a rozumět mu.

Úsudky dětí bývají jednoduché, drží se přehledného modelu světa, plného dualistických pojmů a to jak na věcné rovině, tak i psychologické (rovině vnitřního světa). Věci a lidé jsou dobří nebo zlí, jídlo je dobré nebo nedobré, situace vyvolávají radost či smutek, těšení nebo strach… Vše je velmi často ČERNÉ či BÍLÉ.

Teenageři se v pubertě radikalizují, hodnotí složitější věci či situace a zároveň jejich ČERNÁ je černější a BÍLÁ bělejší. Pokud má někdo v tomto věku vyjádřit před druhými svůj názor, musí být dostatečně pádný, často až radikální, aby obstál před ostatními. Během dalších let se mladí dospělí učí, že existují i jiné polohy než ty krajní, že jsou i jiné barvy než černá a bílá, že slovo kompromis není sprosté slovo.

Mnoho dospělých toto ví, ale vnitřně zůstává v prožívání a hodnocení světa dětmi. Barevnost, ale i složitost skutečného světa dospělých takové lidi ubíjí a unavuje, mají potřebu st na psychologické rovině zjednodušovat a věřit snadným vysvětlením a snadným řešením. Vlastně jsou takoví lidé náchylnější k manipulaci, pokud jim někdo dostatečně věrohodně slíbí, že dokáže svět zjednodušit do kategorií ČERNÁ / BÍLÁ a také poradí, jak se přidat k té správné straně.

Dospělý s dětským vnímáním a hodnocením světa je náchylný dělat několik „kognitivních chyb“ – dopouštět se častěji chyb v myšlení a vnímání, které vedou k chybným závěrům. Mezi ně patří:

• Zobecňování: Z jednotlivého případu udělají pravidlo, zákonitost, pokud jim to zapadá do černobílého modelu světa. Vzniká tak spousta předsudků.

• Značkování (Labeling): Vytváření nálepek a podle nich pak třídit lidi ve společnosti, dnes u nás velmi populární jev.

• Výběrové (selektivní) vnímání: Všímáme si prostě jen toho, co zapadá do našeho pohledu na svět – ženy, které chtějí otěhotnět, vidí na ulici samé dětské kočárky, nešťastní krátce po rozchodu potkávají samé zamilované páry…

Dnešní svět se záplavou informací a desinformací je opravdu složitý a je lákavé podlehnout klamné představě, že ho lze výrazně zjednodušit. Lidé s výrazným černobílým myšlením vnitřně nedozráli k dospělému pohledu na svět, který nezná jen protiklady, ale i střed a odstíny. Psychologové a psychoterapeuti vědí, že taková vlastnost bývá součástí některých typů poruchy osobnosti, takoví lidé bývají kromě radikálních úsudků málo přizpůsobiví ve vztazích a ve svých výrocích při dostatečné inteligenci velmi přesvědčiví.