TOPlist

Černobílý pohled na svět

dalekohled.pngVětšina dospělých si myslí, že dětské vnímání světa se od toho jejich „dospělého“ pohledu hodně liší. Děti v předškolním věku mají dominantní magické myšlení a i v dnešním světě je ten jejich plný kouzel a skřítků, děti do puberty vnímají své rodiče jako velmi mocné a dokonalé, svět je srozumitelný, protože hrdinové jsou dobří a draci zlí.

Puberta a věk dospívání se podle psychologů i většiny rodičů vyznačuje intenzivním hledáním si svého místa mezi ostatními, což se projevuje srovnáváním se s autoritami a vymezováním se vůči nim – rodiče a učitelé mají najednou nedostatky a chyby, které dříve nebyly nějak vidět. Také se dospívající navzájem hodně srovnávají a k vzájemnému hodnocení používají docela přísná a zároveň jednoduchá kritéria. A nakonec při potvrzování sebe sama potřebují mít na věci kolem sebe svůj názor – svět nějak uchopit a rozumět mu.

Úsudky dětí bývají jednoduché, drží se přehledného modelu světa, plného dualistických pojmů a to jak na věcné rovině, tak i psychologické (rovině vnitřního světa). Věci a lidé jsou dobří nebo zlí, jídlo je dobré nebo nedobré, situace vyvolávají radost či smutek, těšení nebo strach… Vše je velmi často ČERNÉ či BÍLÉ.

Teenageři se v pubertě radikalizují, hodnotí složitější věci či situace a zároveň jejich ČERNÁ je černější a BÍLÁ bělejší. Pokud má někdo v tomto věku vyjádřit před druhými svůj názor, musí být dostatečně pádný, často až radikální, aby obstál před ostatními. Během dalších let se mladí dospělí učí, že existují i jiné polohy než ty krajní, že jsou i jiné barvy než černá a bílá, že slovo kompromis není sprosté slovo.

Mnoho dospělých toto ví, ale vnitřně zůstává v prožívání a hodnocení světa dětmi. Barevnost, ale i složitost skutečného světa dospělých takové lidi ubíjí a unavuje, mají potřebu st na psychologické rovině zjednodušovat a věřit snadným vysvětlením a snadným řešením. Vlastně jsou takoví lidé náchylnější k manipulaci, pokud jim někdo dostatečně věrohodně slíbí, že dokáže svět zjednodušit do kategorií ČERNÁ / BÍLÁ a také poradí, jak se přidat k té správné straně.

Dospělý s dětským vnímáním a hodnocením světa je náchylný dělat několik „kognitivních chyb“ – dopouštět se častěji chyb v myšlení a vnímání, které vedou k chybným závěrům. Mezi ně patří:

  • Zobecňování: Z jednotlivého případu udělají pravidlo, zákonitost, pokud jim to zapadá do černobílého modelu světa. Vzniká tak spousta předsudků.

  • Značkování (Labeling): Vytváření nálepek a podle nich pak třídit lidi ve společnosti, dnes u nás velmi populární jev.

  • Výběrové (selektivní) vnímání: Všímáme si prostě jen toho, co zapadá do našeho pohledu na svět – ženy, které chtějí otěhotnět, vidí na ulici samé dětské kočárky, nešťastní krátce po rozchodu potkávají samé zamilované páry…

Dnešní svět se záplavou informací a desinformací je opravdu složitý a je lákavé podlehnout klamné představě, že ho lze výrazně zjednodušit. Lidé s výrazným černobílým myšlením vnitřně nedozráli k dospělému pohledu na svět, který nezná jen protiklady, ale i střed a odstíny. Psychologové a psychoterapeuti vědí, že taková vlastnost bývá součástí některých typů poruchy osobnosti, takoví lidé bývají kromě radikálních úsudků málo přizpůsobiví ve vztazích a ve svých výrocích při dostatečné inteligenci velmi přesvědčiví.

Nejnovější článek

koronavirus

Proč se mladí lidé zatím málo očkují?

Povídání s psychologem Janem Kulhánkem na Českém rozhlase Plus: Mladí lidé se do očkování proti covidu-19 příliš nehrnou. První dávku dostala necelá třetina z nich. Vliv na ně mají rodiče i fakt, že je samotné nemoc tolik neohrožuje, je přesvědčený psychoterapeut Jan Kulhánek: „Zdá se mi, že mladí lidé nerozumí dobře tomu, že každý, kdo se naočkuje, přispěje k celku. Tedy k tomu, že bude počet proočkovaných dostatečný na to, abychom se nemuseli znovu dostat do lockdownu nebo jiných velkých…

Další články

Koronavirová opatření se pomalu uvolňují a společnost se zvolna vrací k normálu. Bude to ale život jako dřív? Jak se koronavirová zkušenost promítne do našeho života a psychiky? Jak ovlivní naše vztahy a budoucnost? Rozhovor s psychologem Janem Kulhánkem Audio…

Slyšeli jste už někdy o syndromu vyhoření? Netýká se jen vrcholných manažerů nebo pracovníků ve vysokých funkcích. Ve skutečnosti může potkat každého. Jak mu v lepším případě předejít, případně jak se s ním vyrovnat a dostat se zpátky do normálního…

Naše kultura je hodně zaměřená na individualitu člověka. Náš život, naše štěstí a naše plány mají přednost před společnými zájmy a potřebami. V partnerských vztazích existuje stále méně společenských pravidel, které nám říkají, jak máme s druhým člověkem dlouhodobě spokojeně…

Comments are closed.