Výchova dětí – přísnost nebo svoboda?
Často se dnes mluví o tom, jaký je nejlepší přístup k výchově dětí. Někteří psychologové doporučují striktně trvat na pravidlech, která stanoví rodiče, důležitá je důslednost a držení hranic, ve kterých se dítě má pohybovat. Jiní psychologové naopak doporučují nechat dítě o věcech rozhodovat či alespoň spolurozhodovat, přistupovat k dítěti nedirektivně, s respektem k jeho přáním a potřebám.
Autoritativní, direktivní výchova byla samozřejmostí v naší kultuře zhruba do sedmdesátých let dvacátého století. Děti měly hlavně poslouchat, chovat se k rodičům a dospělým obecně s úctou, respektovat autoritu dospělosti. Ještě naši prarodiče svým rodičům vykali, tělesné tresty byly zcela běžnou součástí výchovných prostředků.
Ve Spojených Státech v době Hippies se vše převrátilo k druhému pólu, osobní svoboda a volnost se v hodnotovém žebříku posunuly na první místa a to se samozřejmě projevilo i v přístupu rodičů k dětem. Tradiční autority se měly nahrazovat přirozenou autoritou, dítěti byl přiznán vlastní rozum a vlastní schopnost vědět, co je pro něj dobré a co špatné. Zároveň se ale rozpustily hranice, rodiče svou nedirektivitou přestali děti někam vést.
V naší zemi se trend volné výchovy – respektujícího, nedirektivního přístupu bez autoritativních nároků rodičů, začal prosazovat se zpožděním až po pádu totality. V devadesátých letech jsme byli zaplaveni nejrůznějšími návody, poučkami, trendy, jak se má dítě vychovávat a hlavně jak to dělat jinak než dosud.
Za posledních dvacet let v naší zemi výrazně ubylo fyzických trestů, děti dostávají mnohem větší prostor pro vyjádření svých myšlenek a pocitů, mají větší vliv na plánování aktivit, výběr školy, kroužků. Zároveň se u nás rodiče svým dětem méně věnují, více směrují své děti právě na různé instituce a volnočasové aktivity (v lepším případě) nebo na samostatnou zábavu u počítače či televize (bohužel).
Ubývá autoritativního přístupu, přibývá prvků z volné výchovy. Děti se dnes mnohem více podílejí na rozhodování v rodině, více je jim nasloucháno, více jsou respektována jejich přání a potřeby. Také výrazně ubylo užívání fyzických trestů, což je zcela v pořádku. Na druhou stranu se svým dětem méně věnujeme, což jde přímo proti principům volné výchovy, kde má rodič působit jako přirozený vzor. To může právě díky intenzivnímu vztahu a aktivitám s dítětem.
Způsob výchovy – výchovný styl – by měl odrážet povahu rodičů a také dětí. Každému rodiči je něco přirozené, v něčem je autentický. Klidné a uspořádané dítě také potřebuje jiný přístup než divoké, hodně se prosazující dítě.
Rodiče vytvářejí pro své dítě bezpečný a inspirativní prostor pro jeho zdravý vývoj. Některé děti pro své bezpečí potřebují více usměrnit, více držet hranice, které je chrání. Jiné děti zase potřebují velkou podporu k samostatnosti. To se samozřejmě netýká pouze povahy rodiče a dítěte, ale také věku samotného dítěte, nároky a potřeby dětí se s jejich věkem mění a měnit by se měl i přístup rodičů.
Pocit bezpečí a inspirativní prostředí nezajišťuje svoboda dítěte nebo vymezování hranic, ale především láskyplný vztah rodičů k dítěti a rodičů mezi sebou. Kromě záměrné výchovy, při které rodiče nějak na své dítě působí, se ve vývoji uplatňuje především atmosféra v rodině, kterou tvoří vztahy a spoluprožívaná každodennost.
Pokud tedy chceme, aby nebyly děti zbytečně agresivní, neměli bychom být agresivní v komunikaci mezi sebou ani my, dospělí. Pokud nám nemají děti lhát, nesmíme lhát ani my. Má-li dítě poslouchat, co mu říkáme a reagovat na to, musíme se navzájem poslouchat i my. A potřebujeme-li držet nějaké hranice, pravidla, měli bychom si dobře rozmyslet, co je podstatné a v tom být pak důslední.
Nejnovější článek
Proč není dětem dobře
Rozhovory – proč není dětem dobře V posledních letech prudce vzrostl zájem o psychoterapii pro děti a dospívající. Důvodů je několik, více si o tom můžete přečíst v článku s odkazem na pomoc nebo poslechnout rozhovor na toto téma: Článek „Dětem není dobře“ Rozhovor v ProstorX
Další články
Psychologové a psychoterapeuti občas pomáhají lidem překonat problém s cestováním ve veřejných dopravních prostředcích. Není to až tak ojedinělý případ, kdy přichází někdo do psychoterapie s touto starostí. Jde o panický strach, doprovázený někdy pocity na omdlení, žaludeční nevolností, nutkáním…
Někteří rodiče své děti na nástup do školy připravují dlouhodobě, učí je znát čísla, barvy, ale také číst, psát a základy cizích jazyků. Je to správné? Poslechnout si celý rozhovor s psychologem
Každý má občas špatnou náladu, nebo se cítí smutný; má „depku“. Když má ale člověk depresi, měl by co nejdříve vyhledat pomoc psychologa. Jak poznat rozdíl mezi depkou a depresí? Smutek je normální lidská emoce, všichni jsme ji zažili a…