Je pro nás naše zaměstnání pouze zdrojem obživy, či místem pro seberealizaci a dokonce i zábavu? Psychologové tvrdí, že pokud dokážeme v práci najít zalíbení, výrazně to zvýší pozitivní vnímání našeho života.

Často od lidí, které práce baví, slýchám, že je to dar, velké štěstí. Souhlasím s nimi, vždyť v produktivním věku trávíme v práci většinu svého bdělého času.

Pokud se nám v zaměstnání nelíbí, nejsme spokojeni, měli bychom po vyzkoušení nějakých řešení, která by pomohla situaci zlepšit, být schopni udělat radikální krok a práci změnit. Jsou země, kde lidé kvůli novému zaměstnání neváhají absolvovat rekvalifikační vzdělávání, přestěhovat se na druhý konec státu nebo i za hranice, změnit svůj životní styl. U nás takové věci nejsou vůbec běžné, na velké změny tohoto typu nejsme zatím zvyklí.

Skoro vždycky to chce odvahu, hlavně pokud nemáme příslib lepšího místa za více peněz, pak se odchází samozřejmě lépe, i když i zde má řada lidí problém - opustit zaběhlý, bezpečný stereotyp, známé kolegy, prostě jistotu známého.

Ještě těžší situace máme, pokud jsme v tzv. "zlaté kleci" - práci nesnášíme, trápíme se v ní, ale máme tak dobré pracovní podmínky, včetně platu, že se to těžko opouští.

Měli bychom si ale uvědomit, že náš čas nejsou jen peníze, ale je to to nejcennější, co máme. Pokud se budeme delší dobu trápit v práci, kde opravdu už nechceme být, změní nás to, zasáhne to naši osobnost, naše vztahy, naší schopnost s vydělanými penězi efektivně naložit.

Lidé, kteří delší dobu váhají se změnou, kterou velmi potřebují, přichází často do ambulance psychologa či kouče a dělají dobře. Podstatné je dobře se o sebe postarat.