V dnešní době je téma střídavé péče často probírané v médiích, často je to také zájem jednoho či obou rodičů po rozchodu. Jsou země, kde je střídavá péče první volbou, o které uvažují nejen rodiče, ale i soud. U nás je toto rozhodnutí uspořádání péče o dítě zatím menšinové, ovšem trend je zřejmý.
Jsou tu zastánci, ale i odpůrci střídavé péče, podle nás to není věc víry, která forma je pro dítě (ale i rodiče) lepší. Je nutné se na celou věc podívat rozumě, nezvažovat jen práva rodičů na péči o své děti, ale i práva a potřeby dětí vyrůstat i po rozchodu rodičů v klidném a přehledném prostředí.
Z pohledu psychologa je třeba, aby byly splněny následující podmínky a pak může být střídavá péče funkční a užitečná – a tedy i vhodná doporučení:
- Dítě musí být dostatečně zralé, aby mohlo střídat domácnost, aby zvládlo např. týden bez matky a nebylo vystavováno nadměrnému stresu. Podle nás je takové uspořádání nevhodné pro děti batolecího věku, u předškoláků je to přinejmenším sporné.
- Rodiče musí spolu dobře komunikovat, musejí být schopni se průběžně domlouvat na výchově i každodenních věcech týkajících se jejich dítěte. Pokud dítě střídá dvě domácnosti, musí pro něj platit podobná pravidla. Jsou i případy, kdy se v jedné domácnosti (domově dítěte) střídají rodiče. To zní atraktivně, ovšem často se situace zkomplikuje s příchodem nových partnerů.
- Rodiče musí bydlet blízko od sebe, aby dítě mělo stabilní prostředí v podobě jedné školky či školy, kroužků, kamarádů (sociální skupiny vrstevníků).
Splnit tyto podmínky není často vůbec jednoduché, ale neměli bychom z nich při rozhodování slevit. Jaká bývá vlastně motivace pro střídavou péči? Láska k dítěti a snaha být s ním co nejvíce, vědomí kompetence se o něj dobře starat, to je dobrá motivace. Špatné je, pokud se jedná o prostředek boje mezi partnery, o způsob trestu partnera, který odešel ze vztahu k někomu jinému.
Psycholog je často dotazován, zda může v konkrétním případě střídavou péči doporučit či ne. Při tomto zvažování musí zohlednit výše uvedené podmínky, také by měl zkoumat aktuální vztah dítěte k oběma rodičům (samozřejmě se neptá dítěte, koho má raději, zda maminku či tatínka – to je nejen neetické a neprofesionální, ale i důkazem necitlivého přístupu). Jasnou a zatím nezmíněnou podmínkou je také schopnost obou rodičů se o své dítě dobře postarat (rodič má na dítě čas, netrpí závislostí na alkoholu či drogách, je přiměřeně finančně zajištěný (má příjem) a má kde bydlet. Při tomto rozhodování je důležité neztratit zdravý rozum a myslet v první řadě na dítě samotné.
