Kateřina Hrubá – psychologické poradenství
Při psychologickém poradenství se může jednat o krátkodobou spolupráci při řešení konkrétního problému nebo krizové situace. Během konzultací mapujeme klientovu situaci a její kontext. Klient má příležitost prozkoumat, co všechno může s vyhrocenou situací či problémem souviset, popřípadě jaký on sám má na tom podíl. Terepeut poskytuje klientovi podporu a vede ho k většímu porozumění sobě i událostem. Klient získává během konzultací lepší náhled na situaci. Komunikace s terapeutem mu pomáhá lépe se zorientovat, zpřehlednit a zvědomit si pocity, myšlenky a postoje. Klient by měl s terapeutovou pomocí dojít k vhodným způsobům, jak danou situaci nebo problém řešit. Měl by si zvědomit své vnitřní zdroje podpory a být orientován v tom, jaké vnější zdroje pomoci jsou mu dostupné. Může se stát, že klient během poradenství či krizové intervence odkryje témata, která má chuť dále prozkoumávat a zpracovávat v rámci dlouhodobější spolupráce.
Při dlouhodobější spolupráci se při společném dialogu věnujeme hlubším významům a souvislostem sdíleného, a případným žádoucím změnám v postojích či v chování. V rámci oboustranně respektovaného a bezpečného vztahu je možné vážně a otevřeně hovořit o zcela osobních věcech. Klient může prostřednictvím terapeutického vztahu nahlédnout na vlastní fungování v kontaktu s ostatními lidmi. Pravděpodobně po čase zjistí, že s terapeutem zažívá podobné situace jako s lidmi „zvenku“. Na rozdíl od „běžných“ vztahů má však možnost o svém fungování ve vztahu s terapeutem otevřeně mluvit a porozumět mu. Při konzultacích lze odkrývat „slepá“ místa, zkreslené představy, očekávání a jejich původ. Pokud tato nastavení klientovi nevyhovují a komplikují mu život, tak s terapeutovou podporou může uskutečňovat požadované změny. Během setkání by měl klient pokud možno otevřeně hovořit o tom, co se v něm a v jeho životě děje, co zažívá, o čem přemýšlí. Může mluvit o myšlenkách a pocitech, za které se stydí, a které nepovažuje za vhodné. Běžné setkání v pravidelné terapii obvykle nekončí nějakou konkrétní radou, doporučením či úkolem. Končí tak, že stanovený čas pro setkání uplyne. Cílem je, aby člověk získal náhled na svoje fungování, porozuměl souvislostem mezi svým současným chováním a svou osobní historií, a byl schopen reflektovat svůj vlastní podíl na opakujících se problémech. Klient by pak měl být schopen lépe zvládat nároky života, cítit se v něm kompetentnější, svobodnější a šťastnější.
